David byl typické hyperaktivní dítě. Neustále v pohybu a pořád v průseru. Hlavním bojovým trenažérem pro něj byl především brácha Tomáš, který je o něco starší a dal mu v tomto ohledu brutální školu. Nicméně kámoši z vesnice se parádním fajtům s Davidem také nevyhnuli. Tímto zdravíme Dominika, Rudu, Michala, Margota a další… oni už vědí…

David byl prostě neřízená střela a jeho rodiče měli co dělat, než se jim povedlo ho malinko zkrotit. Zabralo až nasazení zbraně hromadného ničení – šachů. Teprve s nimi se David naučil zklidnit mysl, soustředit se na to podstatné a vložit veškerou svou sílu přímo tam, kde jí je právě potřeba. Ve škole si jako každé neposedné dítě, které nebaví sbírat dobré známky, zažil krušné časy. Vyslechl si, že z něj nic nebude, ale jako správný tvrdohlavý fighter to prostě pustil z hlavy. Protože jeho cesta je jenom jeho a nikdo jiný po ní přece nikdy kráčet nebude.

Přesně tuto svéhlavost využil i ve chvíli, kdy ve stejné budově, kam chodil hrát šachovou extraligu, objevil tělocvičnu. Mladí kluci v ní objevovali nejen tajemství, ale i pravidla MMA, a on od nich nemohl odtrhnout oči. Netrvalo dlouho a byl jedním z nich. Rodiče se s tím nevyrovnávali nejlépe, ale proti tvrdohlavosti, jakou David disponuje, nezmohli vůbec nic. Pochopili, že je to Davidův boj, a uznali, že je v něm skutečně dobrý. Od té doby si nemůže přát věrnějších fanoušků, než jsou máma a táta…

David byl odjakživa soutěživý. Chtěl vyhrát všechno a hned. Až život ho naučil přijímat i porážky jako další užitečné lekce. Teď už ví, že nic není prohra, když se pro vítězství udělá maximum. David je srdcař a dokáže se nadchnout pro spoustu správných věcí. Jeho vášní je udržitelnost, životní prostředí a zvířata. To ví každý, kdo ho zná.

David nedostal nikdy nic zadarmo. Po vystudování sportovního managementu na Univerzitě Hradce Králové šel rovnou makat. Není z těch, co by se zašili někam do kanceláře, a tak šel dělat rukama. Bral vše, co se nabízelo, jen aby se mohl nadále věnovat své největší vášni – MMA. Dělal na stavbách, zkusil i šatnáře na diskotéce, nejvíce se však zabýval prací svého otce, hrobařinou. A tam se člověk naučí pokoře a úctě. Možná právě proto není David známý žádnými skandály, kontroverzními prohlášeními do médií či zbytečným děláním ramen. David je skromný kluk, který raději dře než mluví. Je to prostě týpek, kterého mají rádi i jeho vlastní soupeři.